Lisabon

Historie Lisabonu

Lisabon je hlavním městem Portugalska již od poloviny 13.století. Kořeny jeho historie nás však dovedou do dob antických, kdy se ještě fakta, legendy a mytologie mísily v jedno. Jedna z těchto legend vypraví, že Lisabon byl založen Odysseem na jeho bájné cestě z Tróji domů, na ostrov Ithaku. Historie však považuje za pravého zakladatele antický národ Féničanů, národ obchodníků a zdatných námořníků. Pravdou je, že tímto místem prošly mnohé antické národy, které zde zanechaly nesmazatelné stopy. Byli jimi Féničané, Řekové, Římané a Vizigóti. Tady se však již přesouváme do ranného středověku. Od 8. do poloviny 12. století zde sídlili Arabové. Ti vtiskli první skutečnou a ucelenou tvář městu. Vystavěli a opevnili hrad, dnes hrad svatého Jiří. Obydleli čtvrť Alfamu, u které její jméno dodnes napovídá arabský původ. Jméno bylo čtvrti dáno díky teplým, termálním pramenům, které se zde kdysi nacházely. Byla to čtvrť bohatých dvořanů, obchodníků a šlechticů. Nacházela se zde i mešita, která byla ve 12. století  přestavěna na hlavní katedrálu města, Sé. V tuto dobu zde měla svou čtrť i komunita židů, která byla nesmírně důležitá pro ekonomický chod města a i komunita křesťanská měla ve městě své zastoupení. Dle dostupných zdrojů můžeme soudit, že vztahy mezi jednotlivými komunitami byly více než dobré, což napovídá i fakt, že křesťanský biskup bojoval při obléhání města křižáky na straně Arabů.

V roce 1147 bylo město dobyto prvním portugalským králem Afonsem Henriquesem. Přesto, že při prvním pokusu nepochodil, podruhé si již své vítězství pojistil armádou křižáků sestavenou převážně z Angličanů a Němců. Pro Lisabon to byl zlom. Od této chvíle se město dále rozvíjelo uvnitř křesťanského portugalského království.

Město mělo ve svém osudu zapsanou slávu a bohatství, neminula ho však ani trápení, smutek a přírodní katastrofy.

V době zámořských výprav se stalo jedním z nejbohatších, nejkrásnějších a nejnablýskanějších měst Evropy. Proudilo sem bohatství z Afriky, Asie i Jižní Ameriky. Na karavelách se dováželo zlato, drahokamy, otroci a drahé látky. Své největší bohatství však město našlo v koření. Pepř, muškátový oříšek, skořice, či hřebíček se od této doby staly nepostradatelnými surovinami v kuchyních evropských královských dvorů a šlechty. Takto získané peníze mimo jiné financovaly krásné a majestátní kláštery, paláce a pevnosti. V této době byl postaven slavný chrám Mosteiro dos Jeronímos e Torre de Belém (puvodně pevnost chránící vstup do Lisabonu) ve čtvrti Belém - obě stavby jsou postaveny v manuelském slohu v 16. století (za vlády krále Manuela). 

Prvního listopadu roku 1755 o půl desáté ráno však osud městu ukázal i svou odvrácenou tvář.  Přišlo mohutné a ničivé zemětřesení, které mělo své epicentrum u Azorských ostrovu. Doprovodná vlna tsunami zničila téměř celé město. Kostely a kláštery padaly jako by byly postaveny ze sirek. Jelikož se jednalo o den Všech svatých, lidé byli na mších v kostelech a odhaduje se, že jen v Lisabonu jich zemřelo kolem 25 000. Po zemětřesení se lidé snažili utéci na lodích po řece na oceán. Voda však v jednu chvíli zmizela a po chvíli se vrátila v mohutné vraždící vlně. Posledním ničivým elementem se stal oheň. Požár se v krátké chvíli rozšířil po Lisabonu a svými nenasytnými jazyky stravoval zbytky města. Přežila jen čtvrť Alfama, které se tím stala nejstarší částí Lisabonu, kde dnes můžeme nalézt romantické a úzké středověké uličky. Je to vlastně takové město ve městě.

 

Po zemětřesení dostal Lisabon novou, moderní tvář. O tu se postaral hlavní rádce a ministr krále Josefa I., Markýz de Pombal. V krátké době se mu podařil možná až zázrak – vystavět nové, moderní město. On sám se zapojil do plánování a návrhů. Dnes je „jeho“ čtvrť Baixa známá svou symetričností, pravidelností, širokými bulváry a rozlehlými a prostornými náměstími. Ta nejznámější jsou náměstí Praça da Figueira a Rossio, takzvané srdce Lisabonu, kde dnes nalezneme národní divadlo Marie II., sochu Pedra IV., kavárny, restaurace, obchůdek s likérem ginjou a krásné výhledy na hrad. Dalším nepřehlédnutelným náměstím je Praça do Comércio, rozlehlé žluté náměstí na břehu řeky Tejo. Kdysi bylo hlavní branou do města, kam přijížděly lodě se svými bohatými náklady. Bylo také místem královského paláce a knihovny, která obsahovala na 70 000 starých tisků a důležitých listin. To vše bohužel zmizelo v troskách zemětřesení. Dnes zde nalezneme žluté budovy ministerstev, sochu Josefa I. a nejstarší kavárnu Lisabonu.  

Lisabon na vás přímo dýchá starými časy, stačí se jen trochu pozorněji rozhlédnout. Uvidíte čističe bot leštící za malý poplatek černé lakovky procházejícím obchodníkům, pouliční prodavače květin a losů, staré a malé kavárničky se svou lákavou vůní silné kávy a skořice. Narazíme na obchůdky, kde se již po celé generace prodává to samé zboží, ať již se jedná o klobouky, rukavičky, knihy, či o likér ginginha. Stará čtvrť Alfama vás přivítá svými úzkými uličkami, které více než cokoli jiného připomínají hodně spletitý labyrint. Při jejich poznávání bude nad vámi vonět čerstvě vyprané, voňavé prádlo a uvidíte staré, časem již oprýskané hospůdky, ze kterých se v noci pravidelně rozeznívají tóny teskného fada. V týdnech, kdy probíhají lidové slavnosti, například slavnost svatého Antonína, se celá Alfama rozsvítí barevnými fáborky, lampiony, a vše je zde provoněno vůní grilovaných sardinek a piva. Nepřehlédnutelné jsou i romanticky vypadající historické žluté tramvaje projíždějící právě tyto úzké a křivolaké uličky starého Lisabonu. Nejznámější tramvají je číslo 28, která vám dokonale představí právě tato místa. Projede s vámi čtvrtě Chiado, Baixa a také Alfamu. Město je postaveno na několika pahorcích, na které si Lisaboňané urychlovali svou cestu nahoru právě krátkými žlutými tramvajemi, které se nazývají elevadory–výtahy. Mají neopakovatelnou atmosféru, i když jízda jimi trvá jen několik málo minut. Například elevador Glória vás vyveze z Avenidy da Liberdade do staré čtvri Alto Bairro. Vyhlídky, paláce, kláštery a fasády domů jsou vyzdobeny malovanými kachlíky azulejos, které tak nenápadně upozorňují na historické události či katolickou víru.  

Lisabon však má i svoji moderní tvář, na kterou bychom určitě neměli zapomínat. Nově vystavěným čtvrtím kraluje moderní část města nazvaná Parque das Nações, která byla vystavěna zcela úmyslně na světovou výstavu EXPO, která se konala v roce 1998. Nebyla náhoda, že se v tomto roce konala právě zde. Jednalo se o pětisté výročí doplutí slavného portugalského mořeplavce Vasca de Gamy do Indie. Společné téma expozice tedy nikoho nepřekvapí – Océan. V Lisabonu se v místě skládek a odpadků vystavěla moderní, dodnes vzkvétající a životem tepající čtvrť. Mezi ta nejznámější díla patří nejdelší most Evropy, který dosahuje délky 16 kilometrů a nazývá se most Vasca de Gamy, dále Oceanárium, které je největší v Evropě a představuje život všek pěti oceánů, nebo velmi moderně architektonicky pojaté vlakové a autobusové nádraží Orient. Kvůli EXPU byla vybudována nová, červená linka metra, která vede až k Parque das Nações. Vznikly mnohé pavilony dnes využívané převážně mezinárodními firmami jako kanceláře, postavily se novostavby s přepychovými byty, kasino města Lisabonu a velké nákupní centrum opět nazvané Vasco de Gama. Místo je poseto kvalitními restauracemi, obchody a značkovými hotely. Nachází se zde hlavní koncertní hala Pavilhão Atlântico, vzdělávací muzea a vysoko nad řekou se tyčící věž Vasco de Gama s restaurací v tom nejvyšším patře.

Na Lisabon musíte mít čas a trpělivost. Až s pomalými, klidnými procházkami podél třpytící se řeky Tejo, či uličkami starých čtvrtí objevíte jeho kouzlo. Při jarních a podzimních procházkach prosluněných dnů, či za letních vlahých nocí si ho zamilujete. V tomto městě se nespěchá, ale jen pomalu zažívá jeho atmosféra. Procházky vám zpříjemní voňavé kavárny, silná káva a rozmanitá gastronomie. Ve čtvrti Belém, vedle bílých monumentů vystavěných v 16. století v době zámořských výprav, na vás přímo dýchá moc a sláva tohoto starého města. Ochutnejte ji i vy všemi svými smysli.