Alentejo

Tato zemědělská provincie je největší v Portugalsku a je vyhlášená hned několika specifiky. Je to právě zde, kde slunce v letních měsících nejvíce pálí a kde se všichni před všespalujícím sluncem raději ukrývají ve svých domovech či kavárnách. Na druhou stranu je zde nejtužší zima a snad nejkrásnější jaro. Tato, v létě vyprahlá provincie, totiž brzy z jara ožívá a vše zalévá svou jasnou, svěží zelení. Díky častému dešti se široké pláně zavlažují a jezírka i říčky zaplňují vodou, čehož s chutí využívají nejen divoká zvířata, ale i ta na pastvinách.

Alentejo je vyhlášené i svým výborným a těžkým vínem. Díky letním vysokým teplotám hrozny obsahují vyšší množství cukru, což se poté projeví i na jeho vynikající chuti. Můžete ochutnat jak bílé tak i červené víno, já zde však určitě preferuji to červené, které se výborně hodí k místním sýrům a presunto, sušené šunce. Právě kvůli ní se zde chovají černá prasata, jejichž chov zde má již mnohaletou tradici. Tím však ještě provinční zajímavosti zdaleka nekončí.

Snad až symbolem této rozlehlé oblasti jsou všudypřítomné korkové duby, které krajině zapůjčují nezaměnitelnou atmosféru nekonečnosti. Ty čerstvě sloupané se pyšní svým okrově zbarveným kmenem, jiné jsou již obrostlé několikaletou tmavou kůrou. Je snadné poznat, kdy se konal jejich sběr. Každý strom má na svém kmeni bílou barvou napsaný rok posledního sběru, ke kterému dochází jednou za 6-12 let. Portugalsko je největším vývozcem korku na světě a je povážováno i za místo, kde korek dosahuje nejvyšší kvality. Korkové duby dosahují věku až 200 let a tvoří nedílnou část tohoto tradicemi prodchnutého kraje.

Alentejo  může na mnohé působit ospalým dojmem a to zcela oprávněně. Samotní Portugalci říkají, že se zde čas zastavil. Ono, měřeno českýma očima, vše v Portugalsku funguje jaksi pomaleji, svým vlastním tempem. Vždy je čas na kafíčko, svačinu, na popovídání. Nikdo nikam nespěchá. Čím více na jih jedete, tím je to markantnější. Je ale příjemné zabřednout do tohoto tempa beze spěchu, vychutnávat si dlouhé dny a nasávat do sebe neúnavné slunce jihu. Jih je často spojován se siestou. Zde v Portugalsku ale neexistuje. Na některých místech sice ještě uvidíte hodinovou pauzu na oběd, ale i ta se začíná vytrácet. Myslím si ale, že babičky scházející se v kavárničkách na kus řeči a starší páni posedávající na zápražích či lavičkách a pozorující běh ulic, nebo hrající karty a domino, jen tak nevymizí.

V Alenteju nenajdeme velká města. Spíše malá pitoreskní městečka a vesničky s klidně plynoucím životem. Zvláště zajímavá jsou pohraniční města vystavená již ve středověku na kopcích s výhledem do Španělska. Mají nezaměnitelnou atmosféru i díky své ojedinělé architektonice a historii. Mezi mé nejoblíbenější patří Marvão, Monsaraz, Elvas a Castelo de Vide, známé i svou židovskou čtvrtí. Mám na nich ráda jejich autentičnost, nevtíravý a svérázný půvab, okolní divokou krajinu a samozřejmě jejich levnější, avšak výborné pastelarie. Hlavním městem oblasti je Évora.